Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmanová, se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích, v malé vesnici ležící mezi Berounem a Dobříší.

Její otec František Artmann byl panským úředníkem a už od dětství malou Magdalenu velmi přísně vychovával. Dívka však byla přirozeně chytrá a projevovala talent k učení i velký zájem o četbu knih. Zároveň s intelektuálními zájmy musela rozvíjet i svou praktičnost a zručnost, neboť už v jejím útlém věku otec zemřel a po něm postupně i všichni sourozenci. Mladá Magdalena se tedy musela starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí.

Je zajímavé, že rodným jazykem přední české vlastenky byla němčina a ona sama až do svých 18 let neuměla česky. Ale už od 12 let se znala se svým budoucím manželem, soudním úředníkem a zapáleným českým obrozencem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem, kterého si o 11 let později vzala. V roce 1808 se z ní stává nadšená národně orientovaná buditelka, což dokazuje i přijetím vlasteneckého jména Dobromila. Moderně smýšlející Rettig schopnosti své ženy brzy rozpoznal a její první nesmělé verše psané v češtině cizeloval do perfektní jazykové podoby. V té době nebyla takto oddaná podpora od manžela běžná a Jan Alois byl v tomto směru opravdu výjimečný – pro svou pracovitou a aktivní manželku měl pochopení jako málokterý muž.

Rettigová se brzy stala významnou obrozeneckou osobností, a to nejen pro svou poezii a drobné prózy. Významně se například angažovala v obecně prospěšné činnosti: v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu. Pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy. Osobně se stýkala s vlastenci Františkem Palackým, Josefem Jungmannem a Pavlem Josefem Šafaříkem, s mnoha obrozenci také vedla košatou veršovanou korespondenci.